Menu

Obrazy

Diskuse a hodnocení filmů.
Příspěvekod Pivl » pon 29. říj 2018 23:19:23 » Obrazy
Obrázek



Možnost stažení z Google Drive
Autor: Pivl

Bolest ze ztráty je nejtěžší ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, o co přišel.
Sobeckost je vlastnost dláždící cestu do pekel. Odvaha je synonymum naděje nebo bláznovství?
Některé věci jednoduše nelze popsat slovy.

Žánr:
Romantický, drama
Plakát

Bonusy
Vztek
Touha
Odloučení
Bláznovství
Cesta
Osamělost
Bolest
Uživatelský avatar
Pivl
Obecný účet vedení fóra
 
Příspěvky: 4329
Registrován: sob 08. lis 2008 14:34:57
Bydliště: Klan Ohně, Santova 69

Příspěvekod marco5445 » pon 05. lis 2018 19:19:30 » Re: Obrazy
Scénář

Film o lásce/ztracené lásce/znovushledané lásce a jednom odporným červovi.

No začnu kritikou, jelikož se bojím, že u ostatních bodů toho nebude moc co kritizovat. Po úvodním dialogu přišlo zklamání v tom, jak málo se ve filmu mluví. Pivl nejspíše nechtěl moc vytahávat amatérský dabing, což je škoda, dabing se mi fakt líbil. Následují scény, kdy se musím ptát, kolik toho LSD hrdina proboha měl. No pochopil jsem, že jeho milá zmizela/zemřela. Dialog s mágem mi konečně zase něco prozradil. Dál se mi už film líbil hodně. Jen škoda té dlouhé mezery bez dialogů/monologů.

7/10

Kamera

Tohle je něco, co Pivl zvládá perfektně. Kamera je plynulá, úhly z kterých natáčí scénu jsou různorodé a zajímavé. A ten přechod taky trochu snímek obzvláštnil.

10/10

Zvuk

Hudební doprovod je zde velkolepý a z některých scén mi díky němu šel mráz po zádech. Nějaké přidané zvuky se zde taktéž objevili, například při scéně, kdy hrdina bouchne do stolu. No... zde nemám co vytknout. Zaslechl jsem Bring me to life? Plusový bod pro film.

Dabing se mi líbil. Neirah má strašně sladký hlas (ty Pivle samozřejmě taky). Jen si pod takovým hlasem představím spíše mladou roztomilou slečnu, než... to co nabízí engine hry. Mínusový bod pro Gothic.

9/10

Efekty/Postprodukce

Změněná obloha, ruka šahajíc po kameni, skleničky na stole a další. Postprodukce je tu hodně a je mistrovsky zvládnuta. Nemám co vytknout (Jako bych to už jednou zde psal).

10/10

Výprava/Práce se hrou

Postavy mluví, chodí, hýbou se, co víc by člověk chtěl. Nevšiml jsem si, že by byl využit nějaký mód (možná jsem jen slepý). Hlavní hrdina a hrdinka mají novou texturu, jak jsem se dozvěděl v titulcích. Teda Hayley bych fakt nepoznal (Je teda pravda, že si ji vždy představím se zrzavými vlasy). Výprava zvládnutá pro potřeby filmu dobře, ale film spíše vsází na efekty.

8/10

Bonusy

Hodně mě zaujal efekt na plakátu. Krásné.

Nejlepší scéna

Celý boj s nestvůrou a to kvůli hudebnímu doprovodu.

Hodnocení

8.8/10
Kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.

-Kniha Zjevení
Uživatelský avatar
marco5445
Uživatel
 
Příspěvky: 689
Registrován: pon 01. črc 2013 20:04:58
Bydliště: Sever je mým domovem...:)

Příspěvekod Emperor » pát 09. lis 2018 17:08:27 » Re: Obrazy
SCÉNÁŘ/REŽIE

Artový film o ztrátě, smutku ze ztráty a snaze zvrátit čas a vše napravit. Tolik obecně jsem z filmu vyčetl. Ale přiznám se, že jsem trošku tápal, nechápaje, co se vlastně přesně stalo? Muž nějakým způsobem přišel o svou přítelkyni/manželku/milenku, zabil příšeru a všechno bylo najednou v pořádku? Co se té paní vlastně stalo? Utekla od něj, nebo umřela? Jak a proč? Spáchala sebevraždu? Je tím muž nějak vinen? ... Tolik otázek ... Možná je to tím, že umělecky je tento snímek na takové úrovni, že vlastní příběh, je vlastně až skoro zbytečný. Nějaké vykreslení detailů, které by divákovi pomohly se v ději orientovat. Přijde mi to, jako by si autor řekl, stvořím něco velkolepého, předvedu, co všechno umím, jenom musím vymyslet nějakou vycpávku, na kterou bych to nabalil, aby to nebyla jen taková artová snobárna, obrazy samy pro sebe ... tak jsem kochal obrazy, scénami, které braly dech, i nějaký ten mráz po zádech přeběhl, a kdyby zůstalo jen u těch obrazů, efektů, skvělé hudby, byl bych spokojen, ale on tam byl příběh, který mi nějak unikal a to mě štvalo, mám rád ve věcech jasno, a říkal jsem si proč tam sakra vůbec cpal nějakou dějovou linku, a když už, tak proč tolik neurčitou? Uznávám, je možné, že mi něco uniklo, ale na druhou stranu jsem se snažil poctivě pochopit smysl děje, pouštěl si film pořád dokola a domýšlet se, leč marně. Možná jsem u takového technicky i umělecky excelentního výkonu čekal i něco hlubšího, co tam třeba (záměrně) není, ale pokud je tam děj, tak proč je tak mlhavý a pokud je tak mlhavý a podle mě nedovysvětlený, proč tam vůbec je? Není potřeba, jen zbytečně ruší právě svou fádností a nejednoznačností. Pokud mám hodnotit tuhle stránku filmu, tak na rovinu, jsem zklamán.

KAMERA/VIZUÁLNÍ DOJEM

Od prvních záběrů je znát profesionální práce s kamerou, tady nelze ni moc vytknout, taky nejsem znalec, abych to detailně rozebíral a tak prostě říkám, líbí se mi to. Plynulý pohyb po krajině střídají statické obrazy zjemnělé pouhým přiblížením či oddálením, záběry na celek i detail, to vše vyžaduje talent, cvik, cit a vkus. Scéna v místnosti, kde muž slyší hlasy, jsou toho důkazem, stejně jako dynamická scéna boje s příšerou.

ZVUK/HUDBA/DABING

Hudba ve filmu autorem vybraná vhodně doplňuje jednotlivé scény, ať už romantické, dramatické, sentimentální či přímo depresivní. Díky tomu snímek oplývá hutnou atmosférou, převážně melancholicky laděnou, která rezonuje v duši ještě chvíli po shlédnutí. Film je obohacen o dabing, nemluví se tu příliš, víc působí a nejspíš i mají působit obrazy, ale díky té troše mluveného slova dostávají ty hranaté postavy lidský rozměr. Navíc je to i příjemné na poslech, líbil se mi hlavně úvodní dialog, který ovšem, a to je má jediná výtka, je kvůli hlasitější hudbě chvílemi méně srozumitelný.

EFEKTY

Toto je kategorie, ve které jsou "Obrazy" nejsilnější. Tady autor předvedl svou kouzelnou moc a dovednost, vytvořit nezapomenutelný umělecký dojem. Scéna s rukou hladící zeď byla jedna z nejlepších, ne-li vůbec to nejlepší, co jsem na fanartu kdy viděl ... dalším skvělým a vtipným okamžikem bylo poskočení skleniček po bouchnutí do stolu, jak to, sakra, udělal (přitom taková blbost) ... teda, občas to někde trochu přehnal, například scéna muže levitujícího s vykloubenými rameny ve vesmíru působila spíš srandovně až parodicky, nebo hořící dveře, ač efektní , přesto poněkud laciný až afektovaný prvek, bez kterého by se to jistě obešlo ...

CELKOVÝ DOJEM

Pokud by tento film měl nějaký originálnější, srozumitelný děj, dal by se označit za dokonalý. Ono je obtížné vymyslet něco nového, neotřelého, ale klasické schéma, které zde bylo použito, tedy ztráta někoho blízkého a nějaká forma (ne)smíření se s tím, je fádní a zde navíc ne zcela srozumitelné. Tudíž by se to obešlo i bez něj. Bohužel autor použil chabý příběhový konstrukt a neúměrně ho povýšil intenzívním prožitkem vizuální stránky filmu. Podle mě si měl dát tu práci s vytvořením originálnějšího scénáře a doplnit jej audiovizuálními orgiemi, nebo se na to vykašlat úplně a nechat film vyznít jako sled fantastických obrazů, klidně i surreálných, samo o sobě by to obstálo a stačilo ke krásnému prožitku bez zbytečného tápání. Zde forma nedoplňuje obsah, ale využívá ho, a je to škoda, protože kdyby si byli trochu rovnocenní, byl by to neuvěřitelný zážitek. I tak je to dílo, které si minimálně po technické a umělecké stránce nepotřebuje nic dokazovat, okouzlí svou atmosférou, překvapí nečekanými efekty, rozhodně nadprůměrný počin, který i přes své jiné nedostatky patří k mým favoritům (i když se to z mé kritiky možná nezdá) ...
Uživatelský avatar
Emperor
Moderátor GOTHICZ.NET fóra
 
Příspěvky: 4450
Registrován: pon 05. lis 2007 9:14:02
Bydliště: von Troppau und Kuttenberg

Příspěvekod El Kamil » sob 17. lis 2018 15:07:16 » Re: Obrazy
Pivl je romantik a opět nám servíruje film, na nějž je radost se dívat. Jen se posadit do křesla a kochat se. Nechat se unášet na vlně krásných obrazů. Temných, milostných, plných barev a radosti i černých jako noc, smutek či beznaděj. Úhly kamery, zpomalené záběry, úžasné filtry, hudba, ta hudba! Pivl ví, kdy přitlačit na pilu, kdy zvolnit, z diváka ždíme emoce, jaké bych nevěřil, že jde přes Gothic vyždímat.

Pivl dlouhodobě v této soutěži dělá něco jedinečného. Jeho práce práce působí nejfilmověji ze všech soutěžících. Ano, jeho děj patrně nedosahuje promyšlenosti Vojtova díla, ovšem celkově nabízí nejcelistvější dílo, které ve mě i tentokrát vyvolává "wow" dojem.

Přímo na srdce diváka míří už úvodní scénou. Krásná obloha, krásný hlas děvčete, nádhera. Odpustím i obsazení Vojty do hlavní mužské role. Nemyslím to špatně, Vojtu mám rád a jeho hlas je zcela jistě zajímavý. Řekl bych takový dobrácký, až lehce naivní. Nicméně Vojta místy hůře artikuluje. To v kombinaci s relativně hlasitou hudbou občas zapříčiní, že něčemu nelze rozumět.

Oceňuju přechody mezi scénama, které skvěle korespondují s titulem filmu. Filtry jsou povedené, jejich ztvárnění jako by maleb také. Nejlepším přechodem byl ten z domu do chrámu, během nějž hrdina klečí na kolenou. Tohle bylo vskutku brilantní.

Co se efektů týče, hraje Pivl vlastní soutěž. Za všechny zmíním jen ty lidské ruce. Tohle bylo výborné. Pivl se zdárně popasoval i s bojem s montrem. Boj působil opět filmově, možná nás mohl o chvilku více napínat. Také jsem se musel usmát, když jsem viděl, jak si hrdina na ultimátní boj přinese krátký meč. No dobrá.

Na filmu se mi ale nedostatky hledat nechce. Byla to perfektní podívaná podpořená výbornými efekty, hudbou, grafikou a dabingem. Díky Pivle. Parádní práce. Chce se říct: Jako vždy. Jsem rád, že jsi se v soutěži opět představil!
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
El Kamil
Velkovévoda panství Česko-Gothického
 
Příspěvky: 5615
Registrován: pon 27. srp 2007 5:41:00
Bydliště: In the middle of nowhere

Příspěvekod Vojta1122 » ned 18. lis 2018 10:45:35 » Re: Obrazy
Uživatelský avatar
Vojta1122
Kronikář
 
Příspěvky: 5516
Registrován: sob 21. lis 2009 12:12:06

Příspěvekod Vojta1122 » ned 18. lis 2018 10:56:34 » Re: Obrazy
Obrazy
Pivl

Pivl si již vybudoval svůj filmařský trůn, sedí na něm a nikomu se nedaří ho z něj svrhnout. Jestliže Pivl už řekl všechno, co chtěl, a už jen tak trůní a shlíží dolů na své království, může nám vůbec ještě hodit dolů něco, co bychom od něj už neznali? Já směle říkám, že zjevně může. A může se vlastně ještě překonat? Já za sebe říkám, že ano, může.

První krok

No, docela dobře víme, jak je problematické někdy udělat první krok: odhodlat se k dlouhé cestě, oslovit přitažlivou osobu na baru atd. A když se k něčemu takovému odhodláme, tak to ještě udělat tak, abychom něco nepokazili, neztrapnili se - a teď k tomu ještě být originální, překvapit atd. Proto začnu svoji interpretaci na místě, které je zároveň velmi pevné, ale které je snad jakožto výchozí bod překvapivé, neboť je to místo, kde většinou své komentáře končíme nebo které bereme jako takové okrajové. Mluvím o plakátu a bonusech.

Nejprve kritická výhrada, která má s interpretací málo společného. Myslím si, že je to letos poprvé, co se Pivlovi opravdu nepovedl plakát. Ne, že by na něm neodvedl hodně práce nebo řekněme nepředvedl své dovednosti, ale celkově ten vizuál není nějak esteticky zdařilý. Když si plakát přiblížíme vidíme, že se jeho podklad poněkud proměňuje, nijak zvlášť, ale přece, nicméně z větší dálky to pozadí působí velmi monotónně + dobře, má to nějak reprezentovat barvu malířského plátna, ale nemyslím, že je úplně vystižená a hlavně fakt není moc "hezká". Naproti tomu samotný rozpracovaný obličej je poměrně členitý (mimochodem dost zvláštně, představíme-li si jej jako opravdu rozpracované malířské dílo - míním tam to střídání barevných a černobílých částí, potom ty cákance barvy, jasně, já vím, je to efekt, ale fakt si nemyslím, že takhle vypadá rozpracovaný obraz...). To, co se mi tam fakt nelíbí je ten reliéf na portrétu, který nevhodně konstrastuje s jemností "plátna". Pokud jde o samotný nápis, tak vidíme jeden z Pivlových oblíbených fontů, nic proti tomu, je navíc hezky roztřepaný (otevřte si to v plné velikosti a přibližte si to), to je fakt hezký efekt. Tak úplně nerozumím tomu, proč je tam několikrát použito to mechanické a nehezké rozmazání. Pohled z dálky - dobře, ale zblízka to já (možná příliš subjektivně) nezkousnu. Nepiplal bych se tolik s kritikou plakátu, kdyby se nakonec neukázal na samotném konci filmu jako poměrně důležitý. Ale pojďme už blíže k věci, ty bonusy...

Mám pocit, že chvála a ocenění se na tento film v tuto chvíli zrovna nehrnou. Nevím, čím to je, trochu se bojím, že je to neochotou diváků se nad tím, co viděli trochu zamyslet a třeba si těch jedenáct (!) minut pustit znovu. Je to o to víc udivující, když Pivl dá k filmu tak jednoznačné vodítko, kterým je sada bonusů.

Na první pohled to vypadá, že bonusy jsou jen takovou kolekcí wallpaperů, nota bene poněkud ofláknutou. Prostě: máme tu sedm screenshotů z filmu, ke kterým je přidané logo filmu, které navíc, je-li umístěno vpravo dole, je vždycky krapet jinde. Jenže Pivl nám tímto dělá ve filmu krásný pořádek. Jen pokud stále nějak zarputile trváme na lineárním příběhu a nejsme schopni si přečíst anotaci, tak se s námi může film minout. A pokud se s námi film nemine, musíme už jen obdivovat jeho krásu.

Není to lineární příběh, jsou to Obrazy. Některé věci jednoduše nelze popsat slovy. Ne, že by se film spoléhal pouze na slova, leč všimněme si, jak málo se v tomto filmu mluví, dabování tady fakt nedalo dost práce. Film je (převážně!) sled několika obrazů, vizuálním ztvárněním... čeho? Vzteku, touhy, odloučení, bláznovství, cesty, osamělosti a bolesti. Než každý z těchto obrazů okomentujeme, všimněme si mimochodem toho, že Pivl letos pro větší šíři zobrazení vybral taky širší formát plátna. Všimněme si také, jak probíhají přechody mezi scénami, jak se objevují titulky: je to ne snad kydání s barvou, ale zkrátka to vždy evokuje dojem práce s barvami, tím myslím barvy vodové, olejové a takové, jistě mi rozumíte.



Výjevy

Vztek je zobrazen celkem očekávatelně, je to nějaká erupce, výbuch, kolem jsou plameny atd. Všichni víme, jak si to s tou emocí vzteku spojit. Daleko více ale tento obraz vynikne, pokud si uvědomíme, co mu předcházelo: hrdina přichází k ženě/ dívce, kterou miluje, ovšem příliš dlouho váhal s prvním krokem, což mělo své neblahé důsledky. Pivl to časuje precizně, dívka té zezadu podávané ruce "uteče" jen těsně. Proti komu tedy hrdina míří ten vztek? Sám proti sobě. Na malém časovém úseku je tak vyjádřen příběh, který má dlouhé trvání.

Touha. Tady asi není moc co řešit, však samotný obraz měl ve filmu jen krátké trvání. Vidíme otevřenou krajinu s horami, které jsou zjevně těžko dosažitelné, ale něco slibují...

Odloučení je obraz, který se mi líbil asi nejvíce. Tady se vrátíme ještě zpátky k obrazu vzteku, který se s tímto obrazem prolíná. Vidíme hořící dveře; dveře jsou tu zjevně míněny jako něco, co spojuje, co umožňuje průchod zdí. Dveře mohou být zavřeny, ovšem dívčiny dveře byly hrdinovi otevřené. Pivl nechává ale na tomto obraze dveře hořet, vidíme v tom především odstraněnou, spálenou možnost; těmi dveřmi nelze projít a každý je na jiné straně. Zase tím máme ve hře velmi obecný příběhový rámec, který si můžeme dle libosti sami vyplnit. Hraje nám do toho cover na Bring me to Life, mé asi nejméně oblíbené písně od Evanescence. Skladba je ale vhodně vybrané kvůli textu: "How can you see into my eyes like open doors". Text nám ostatně prozrazuje hodně: dívka zjevně čekala na iniciativu hrdiny, ten ale se svm prvním krokem váhal. Tím zničil onu možnost, čehož taky bude litovat, že? Mimochodem, myslím si, že vzhledem ke zbytku filmu (scéně s mágem) můžeme usuzovat i na sebevraždu dívky (nebo prostě na její smrt), o to defintivnější je potom obraz hořících dveří ještě definitivnější, nese s sebou smrt, nevratnost atd. Nazvali bychom to potom ale odloučením? Ještě si neodpustím jednu poznámku: ten cover nemá tu instrumentální složku, což Pivl zjevně potřeboval, leč ten zpěv je podle mě neskutečně afektovaný. Ale co se dá dělat.

Bláznovství nám symbolizuje cesta do prastarého skřetího chrámu, ve kterém čeká hrozivá bestie. Je to bláznovství, protože je zde pramalá šance na přežití. Je to bláznovství i z toho hlediska, že vidíme, že se hrdina nesrovnal se svými činy a snaží se zvrátit něco, co je/ mělo by být nezvratné. Tuto scénu si můžeme spojit i se závěrečným soubojem. Trochu volněji pak se scénou poměrně ze začátku, kdy hrdina prochází chrámem. Jasně, z hlediska jednoduché kauzality je to spojené dost pevně, musí tím chrámem projít, aby se mohl utkat s tou bestií. Ale nevím, jestli stále lze říci, že tato scéna zobrazuje bláznovství. Myslím si, že Pivl zde (možná záměrně) vynechal jeden bonus. Co by to mohlo být? Odhodlání? Soustředění? Snad fascinace? Třeba to jen byla přehlídka postprodukčních efektů a vskutku výtvarné imaginace. Pokud jde o tu postprodukci, tak snad to bylo jen tady, kde mi ta postprodukce malinko haprovala (ale zase si přiznejme, že o náročnější postprodukci se nepokusil ještě snad ani sám Pivl). Přidat tam pohyblivé ruce je skvělý nápad, nicméně když přejíždí rukou reliéf (mimochodem, to s tím reliéfem je celý taky skvělej nápad! Jak říkám je to přehlídka neskutečné představivovati, málokdo si asi uvědomí, že tady zdaleka nešlo jen o to to udělat, ale v první řadě taky vymyslet!), tak to tam poněkud narušuje stíny. Potom přitom vznášení si nemohu pomoct, ale ta pravička mi prostě připadá jaksi pokroucená, vykloubená. Plus teda ještě jedna poznámka, zas jenou asi velice subjektivní, ale přesto: tyhlety přebarevný nebe... já to nesnáším, omlouvám se :D Kdybys to nebyl ty, Pivle, tak snad řeknu, že je to nevkusné.

Cesta asi nepotřebuje příliš komentovat. Tam se zobrazuje velmi přímo a bez oklik. Samozřejmě bychom ale neměli zapomenout na to, jak si Pivl hraje s barvami, zaostřením a obrazem, prostě. Samozřejmě skvěle zvolený soundtrack (nutno říct, že jak tady, tak v ostatních scénách). Na bonusovém wallpaperu hlavně akcentujeme nějakou dálku, nezobrazuje se holt cesta do práce, no...

Osamělost, můj další velmi oblíbený obraz. Postava je pochopitelně na scéně sama, vůbec se pohybuje po velmi malém prostoru. Byť třeba s knihou. Čas plyne tu rychle, tu pomalu, ale je to v zásadě jedno. Bezčasí. Postava tu nemá druhého, s kým by ten čas sdílela, nemá komu říct svoje pocity, svoje myšlenky atd., tudíž ani jakoby nic z toho nebylo. Jako by ani nebyla ona sama, její existence nemá žádný smysl, proto jako by nebyla... Tohle je osamělost. Myslím, že tady je celá scéna jakoby překryta nějakým "filtrem", který navozuje dojem malby na plátně.

Bolest. Tenhle obraz ve filmu má svoje dvě roviny. Nejprve ta symbolická, tu představuje hlavně blesk, jeho úder, hluk, cokoliv chcete. Druhá rovina, vlastně taky symbolická, ale jinak, je ta, kdy hrdinu drtí vzpomínky, vzpomíná, uvědomuje si chybu, kterou v minulosti udělal, přičemž nátlak není schopen fyzicky ustát. Je to k zbláznění, nebo lépe: k bláznovství. Jinak, tady je asi to místo, kde každému, kdo není cynik (nebo případně každému, kdo už zná tuto bizarní zálibu v tvorbě filmů z Gothicu), musí běhat mráz po zádech.

Pro zarputilé milovníky lineárních příběhů

Nu, každý pořádný obraz si zaslouží rám. A tak i Pivlův film, co by pořádný obraz, rám má. Po souboji s bestií otevírá hlavní hrdina oči. V tuto chvíli jsme v realitě. Hrdina maluje obraz své milované a i v tomto obraze se zřejmě snaží zachytit to, co nejde zachytit pouhými slovy; zdá se mi, že do obrazu chce promítnout svůj milostný cit, a tak do toho chce vložit i to, co k lásce patří, co snad všechno taky ve své lásce cítil. Co k ní může patřit? Namátkou bych nadhodil vztek, touhu, odloučení, bláznovství, cestu, osamělost a bolest. Možná odhodlání, možná fascinaci... To máme přinejmenším půlku rámu. Na začátku je ale i ta zbývající půlka. Troufl bych si říct, že i ta úvodní scéna na mýtině pod hvězdami se odehrává v realitě.

Zbytek jsou představy hlavní postavy. Nejde tu ale jen o volně spojené představy různých emocí apod. To nikoliv, příběh je i zde přítomen. Je tu jedna scéna, která zaručeně není obrazem (alespoň ne teda tolik, jako byly výše interpretované scény), totiž rozhovor s mágem. Je to scéna velmi narativní, na její základě se nám obrazy poskládají v příběh: hrdina udělal v minulosti zásadní chybu a ta jej stála naprosté odloučení s jeho milovanou. Proto se vypraví do prastarého skřetího chrámu, kde sídlí bestie, jejíž krev umožňuje ovládat čas a napravit chybu. Hrdina do chrámu pronikne, bestii zabije, ale i on sám zde nalézá smrt. Konec příběhu. K této scéně si musíme ještě říct jednu věc: Pivle, fakt sis to nenadaboval příliš dobře. V mém filmu to bylo docela v pohodě, ale tady sis dost uškodil. Divím se, hele, vzpomeň si, že já jsem svůj dabing opravoval - a kolikrát ti to všechno pak opakovaně posílala Eliška! No, uznej, že ses mohl nahrát ještě několikrát, dokud by to nebylo lepší. Je to škoda, ač ne nic zásadního, škoda.

Čili je tam příběh. To, že to nejde lineárně za sebou je samozřejmě výhoda, Pivl se pohybuje v oblasti představivosti hlavního hrdiny, takže ty výjevy nejsou svázány chronologicky. Ne, jsou svázány na základě představivosti, asociací, vzpomínek atd. A další výhodou toho je, že scény jsou i díky tomu často provázány daleko zajímavěji než pouhým střihem.

Uživatelský avatar
Vojta1122
Kronikář
 
Příspěvky: 5516
Registrován: sob 21. lis 2009 12:12:06

Příspěvekod Vojta1122 » ned 18. lis 2018 10:57:31 » Re: Obrazy
Závěrem

Myslím si, že tohle je to hlavní, co jsem chtěl napsat. Je jisté, že jsem na hodně zapomněl a je možné, že ještě něco doplním.

Asi nikdo z nás nebude schopný spočítat, kolik posprodukce a kolik efektů Pivl použil a kolik toho musel navymýšlet. Já se o to taky nebudu pokoušet, jen prostě smeknu před tím vším, co tady Pivl předvedl. Samozřejmě nejen v efektech, jde o celou koncepci toho filmu. Řekl bych, že zde silným inspiračním zdrojem byl film Fontána. No, tohle se jistými kvalitami tomu filmu prostě může rovnat. Pivle říkám to ještě jednou, je tě škoda na nějakým programování, fakt. Měl by ses nad sebou zamyslet.
Uživatelský avatar
Vojta1122
Kronikář
 
Příspěvky: 5516
Registrován: sob 21. lis 2009 12:12:06

Příspěvekod Velký lempl » pon 19. lis 2018 20:27:15 » Re: Obrazy
Mne by spise zajimalo jak to vlastne Pivl delal. Tedy jestli i vytvarel ta ruzna pozadi ard. Pote jak je vkladal.
Treba kdybych ja tvoril scenu kdy se NPC postava vznasi pred zarivim pozadim - potreboval bych to pozadi, to bych si vlozil do sceny a pak bych importoval NPC. Mozna to ale Pivl dela uplne jinak. Samozrejme chapu kdyz neprozradi sve figle.
Snazil jsem se neco delat. Prispet. Nejde to. Tohle forum. Plny lidi co proste uvazuji jinak. Maji divny mysleni. Asi nejsou zly ani tak nejak ale proste si nerozumime. Neco je tu spatne. Je to skoda. Ja to vzdavam lidi. Bude nam vsem lepe kdyz tu nebudu uz chodit. Pro vas, pro me. Ja proti vam nakonec ani nic nemam kdyz ste v klidu tak to bylo fajn. Nepotrebujeme se. Svet se bude tocit dal.
Uživatelský avatar
Velký lempl
Uživatel
 
Příspěvky: 1257
Registrován: sob 06. led 2018 16:39:50

Příspěvekod Pivl » stř 09. led 2019 23:17:21 » Re: Obrazy
Rozhodl jsem se sepsat svůj příběh při tvoření tohoto filmu, obsahující i odpovědi na některé postřehy z recenzí. Zároveň s tím bych rád zveřejnil playlist písní, který mě inspiroval při tvorbě (obsahuje skladby v chronologickém pořadí, jak vyšly ve filmu + skladby, které tvořili inspiraci, ale do filmu se nevešly) . Spustit si jej můžete ve spotify, například ve webovém přehrávači. Všem ještě jednou děkuji za recenze a doufám, že se prokoušete textem až do konce. Všechny reakce na text či playlist vřele vítám, ať už kritické či pozitivní.

Obrazy - Za malířským plátnem
Film, který vyhrál Khoriniského draka, ale získal velmi rozporuplné ohlasy, film, jehož cílem měl být scénář a scénář se stal nejvíce kritizovanou částí a hlavně film, který měl být návratem k tvorbě, kterou jsem si užíval a která vyjadřovala kus mě samotného.


I. Odkud přišla myšlenka?
Mimo tvorbu z Gothica jsme se v posledních letech zaměřil i na tvorbu pár grafických hudebních videí. Myšlenka tvořit tato videa vznikla z jednoduchého motivu - nadšení pro nějakou píseň. Pokud se našla píseň, která mě chytla natolik, vzal jsem editor a začal ztvárňovat to, co mi daná píseň připomíná. Vzniklo tak bezpočet nedodělaných projektů a pár projektů dodělaných. Vznikaly tak i některé mé wallpapery, nicméně tuto myšlenku jsem chtěl nyní přenést i do samotného Gothica.
Začalo to již v někdy v dubnu s příchodem některých písní (La Forza), které jsem chtěl zase zpracovat do hudebního videa, ale přišlo na řadu také téma Khoriniského draka, do kterého mě a Vojtu dotáhl JENIK. Tím se zrodila nová myšlenka - Co zkusit stejným stylem jako tvořím hudební videa udělat i hudební film, jistou abstrakci toho, co pro mě hudba představuje. Tak se zrodily kořeny později vydaného filmu.
Věděl jsem, že ale chci od svého díla trochu víc než jen jakousi hudební abstrakci, přece jen tak by to mohl být jen obyčejný klip. Proč tedy hudební ztvárnění nepropojit s něčím dalším - Obrazy. Konstrukce scénáře postaveného na vyjevení obrazů chudého malíře se začala rýsovat okamžitě. Původní myšlenka byla zachytit jeho drsný a pustý život, kterému díky obrazům unikal ve své fantasii. To ovšem plně nesedělo s mými představami k zvolené hudbě a tak začala odmlka.

II. Inspirace hudbou
Zásadním tvůrčím kamenem pro mě tedy byla hudba, pár písniček, které jsem nechával ve své hlavě utvářet představy o něčem, co by mohlo poskládat nějaký obraz, který by šel přenést do Gothica a spojit dějovou linkou. Věděl jsme, že si musím rozšířit seznam písní a tak začalo prakticky dvouměsíční rozšiřování písní tak, aby společně dávaly celek a obsahovaly nejen hudbu klasickou, ale i populární.
Výsledný seznam jsem si pak pouštěl v autobuse, v práci, i metru cestou ze školy a nechal se inspirovat tím, co slyším. Následovalo rozvržení obrazů. Vzal jsme do ruky grafický tablet a začal si čmárat různé obrázky. Prvním z nich byl ten, který zřejmě změnil celou osu scénáře - Byl to nákres ženy, která je ztvárněná na plakátě filmu. Vzal jsme proto hru, vzal jednoduchý screen a do náčtrtu dodal části ze hry, čímž vznikl plakát a první myšlenka děje, která se najednou začala rýsovat mnohem rychleji.

III. Inspirace filmem
Následně přišla první inspirace spojená s mými oblíbenými filmy a také fanartovým tvůrcem. Již dlouho jsem chtěl udělat film na motivy podobné filmu Fontána (režie D. Aronofsky) a tohle byla ideální příležitost. Druhou inspirací mi byly film od Vojty, jelikož on si často s těmito abstraktními myšlenkami a symboly ve filmech pohrával, ovšem chtěl jsem onen abstraktní až filozofický nádech filmu udržet v jisté míře pochopitelnosti tak, aby každý měl představu, co se na obrazovce děje, ale zároveň aby si každý ve filmu našel to své vysvětlení.
Tato směs inspirací vyprodukovala dle mého mé nejosobnější dílo. Každý kdo se na film podívá v něm dle mého může najít znak z mé předchozí tvorby. Zároveň tato kombinace dost možná způsobila to, co bylo nejvíce kritizováno. Na film se totiž dalo podívat i pohledem takovým, že vše lze vysvětlit až příliš jednoduše, čehož se mnozí chytli.

Pokud by tento film měl nějaký originálnější, srozumitelný děj, dal by se označit za dokonalý. Ono je obtížné vymyslet něco nového, neotřelého, ale klasické schéma, které zde bylo použito, tedy ztráta někoho blízkého a nějaká forma (ne)smíření se s tím, je fádní a zde navíc ne zcela srozumitelné. Tudíž by se to obešlo i bez něj. Bohužel autor použil chabý příběhový konstrukt a neúměrně ho povýšil intenzívním prožitkem vizuální stránky filmu.


Před vydáním filmu jsem si stejné vysvětlení říkal sobě a uvědomoval si, že scénář ve finále opravdu působí až naivně jednoduše, pak jsem si ale uvědomil, že to je přesně to, čeho jsem chtěl dosáhnout.

IV. Představivost
Zkusme nyní chvíli koukat na film jako na píseň, která zní jinak, nějak, že nás úplně nenadchne, ale má něco, co nás nutí si ji pouštět dál. Ač zní jednoduše, furt má něco, co jsme do té doby neslyšeli nebo něco, čím naší pozornost přiláká. Po několikátém puštění v ní začneme hledat detaily a najednou nám všechna ta jednoduchost v podobě kytarového rifu nebo jednoho výkyvu zpěvákova hlasu přijde jako to nejlepší, co jsme kdy slyšeli. Samozřejmě po nějaké době zase naše nadšení upadne, nicméně jde o pocity. Pocity, které získávám, když slyším novou píseň, pocity, které se snažím dát do hudebních videí a pocity, které jsme vložil do filmu a pokud se najde alespoň jeden jediný člověk, který objeví kouzlo, které se za tou jednoduchostí skrývá, budu vítězem nad sebou samým, protože stvořím přesně takový film, který jsem si přál, ať realizace v Gothicu silně pokulhává nad fantazií a očekáváním jakkoliv.

V. Pocity, myšlenky a čas
Scénář měl být tedy založen na dvou věcech - představivosti a relativitě. Každý obraz měl působit jako výjev historie smíšené s fantazií, bláznovstvím a odrážet pocity, myšlenky a nálady s událostmi spojené, které hlavní hrdina cítil. Z toho důvodu jsem vydal i jednotlivé bonusy - výjevy, popisy toho, jak se na film dívat, ale nechtěl jsem prozrazovat příliš, právě proto bylo z bonusů hned několik zásadních obrazů vynecháno.

Jen se posadit do křesla a kochat se. Nechat se unášet na vlně krásných obrazů. Temných, milostných, plných barev a radosti i černých jako noc, smutek či beznaděj.


Čas ve filmu neměl mít žádnou roli, ač myšlenkově na sebe jednotlivé obrazy logicky navazovaly. Divák má mít jednoduchou práci s výkladem děje, ale mít pochybnosti a hledat vysvětlení jiná. Zásadními pravidly se proto staly dvě věci - Žádná jména postav a žádný důvod činů, které postavy dělají. Otázek mělo být spousta - psychické zdraví hlavního hrdiny, odchodu jeho milé nebo její smrti a důvodu, proč se snaží hlavní postava ovládnout čas - chce jí zachránit nebo jen vrátit čin, kterým ji ztratil.

Není to lineární příběh, jsou to Obrazy. Některé věci jednoduše nelze popsat slovy. Ne, že by se film spoléhal pouze na slova, leč všimněme si, jak málo se v tomto filmu mluví, dabování tady fakt nedalo dost práce. Film je (převážně!) sled několika obrazů, vizuálním ztvárněním... čeho?

...

Čili je tam příběh. To, že to nejde lineárně za sebou je samozřejmě výhoda, Pivl se pohybuje v oblasti představivosti hlavního hrdiny, takže ty výjevy nejsou svázány chronologicky. Ne, jsou svázány na základě představivosti, asociací, vzpomínek atd.


Komu jinému než Vojtovi, by se pak mohlo povést tuto šifru rozluštit. Tvůrci tolika myšlenkově založených filmů a člověku, s nímž už několik let sdílím nadšení pro tvorbu.

VI. Důležitost konců
Jakožto filmový fanoušek jsem zjistil již několik měsíců zpátky, že můj žebříček nejoblíbenějších filmů má jeden jednoduchý vzor - V přední linii jsou filmy s nevšedním či jinak působivým koncem. Co je na tom divného? To, že filmy mohly být v celé své míře jakékoliv, ať už špatné či dobré, ale rozhodující verdikt pro mě vždy byl až finální konec. Uvědomil jsme si, že nejdůležitější pro mě a možná i pro další lidi není to, jestli se baví, ale to, jestli po skončení filmu v kině zůstanou beze slova sedět a koukat na titulky a říkat si: "No, to bylo hustý," nebo přemýšlet nad tím, co že se to vlastně sakra stalo.
Konec obrazů měl být absolutními vidlemi do toho, co se v celém filmu stalo. Napínavé čekání po finálním souboji na vyvrcholení celého děje mělo jen ukázat, že vše je v rukou diváka - soud, verdikt i poprava. To, co film zobrazuje má být jen to, co pod ním divák vidí, ale nemá hledat celý smysl, má se jen domýšlet významu. Asi se mi nikdy nepodaří zjistit, zdali se mi něco takového povedlo, nicméně rozporuplné reakce diváků jsou možná znamením toho, že se to možná celé povedlo.

VII. Dílo mé tvorby
To hlavní, čím se pro mě film samotný stal, je shrnutí mé tvorby. Myslím, že každý, kdo viděl mé předchozí filmy je v tomto díle může najít. Ať už je to ponurá a tajemná atmosféra Z Temnot, tématická podobnost a bolest ze ztráty Dark Angela či efektivnost a hudební synchonizace z Lovu Čarodějnic. Pro mě je hlavní to, že jsem po Lovu Čarodějnic, což byl film ryze cílený na ohlasy publika, vydal opět dílo, které mi bylo žáhrově blízko a ukazuje kus mého já skrze scénář a hudbu. Tím se pro mě snímek stává téměř stejně cenným jako je Dark Angel, ať už jsou reakce jakékoliv.
Finální kapitola mé tvorby je napsána a nyní jsme s koncem mnohem více spokojený než tomu bylo před rokem. O tom, zdali v knize zbývá místo ještě na epilog, to se ještě uvidí, ale bude záležet hlavně na zájmu, nápadech a lidech, kteří do toho půjdou se mnou, protože bez nich, by nikdy žádný Pivlův film ani neexistoval.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem zde na fóru, kteří snímek viděli a postarali se o to, aby film vůbec vyšel a za ohlasy, které mě vždy potěšily, ať už byly kladné či záporné, jelikož bez nich by fanart vůbec nebyl a jak je vidno - Bez nich už ani není.
Uživatelský avatar
Pivl
Obecný účet vedení fóra
 
Příspěvky: 4329
Registrován: sob 08. lis 2008 14:34:57
Bydliště: Klan Ohně, Santova 69

Příspěvekod Vojta1122 » čtv 10. led 2019 19:06:12 » Re: Obrazy
Tak Pivle, zrovna dneska jsem se chystal reagovat na recenze ke svému filmu - a tys mě o den předběhl. Samozřejmě tvůj příběh je velmi zajímavý (mimochodem, nadpis číslo 5 sis nenaformátoval, tak si to oprav :wink: ), ač ti k tomu asi teď mnoho neřeknu: mnohé jsem již znal a mnohé snad ještě probereme někde u půllitru. Jen mě snad napadá důležitá poznámka - ono vodítko s bonusy, které jsem použil bylo fakt v jednom směru zavádějící. Ono vytvořilo dojem, že k oněm místům, která jsi nechal nevysvětlená bonusem, se musí dohledat nějaká správná odpověď, kupř. emoce xyz. Myslím si, že filmy takhle nefungují a že tvůj snímek spíše vyzývá k nějakému spoluprožití těch zobrazných emocí. Prostě větší důraz na cítění než myšlení. Toť prozatím vše.
Uživatelský avatar
Vojta1122
Kronikář
 
Příspěvky: 5516
Registrován: sob 21. lis 2009 12:12:06

Příspěvekod Pivl » čtv 10. led 2019 22:45:06 » Re: Obrazy
Díky za echo. :) Opravil jsem.

Vojta1122 píše:Prostě větší důraz na cítění než myšlení.


To samozřejmě, přece jen i celý ten film je výjev pocitů... :)
Uživatelský avatar
Pivl
Obecný účet vedení fóra
 
Příspěvky: 4329
Registrován: sob 08. lis 2008 14:34:57
Bydliště: Klan Ohně, Santova 69


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé