Mračno vůněNyní přichází na řadu hodnocení prvního, ale v tomto ročníku rozhodně neposledního absurdního komiksu. A vlastně ani pořádně nevím, co si o tomto počinu myslet. Původní zápletka nastíněná na začátku mi přišla celkem slibná, příběh z maloměsta měl potenciál většinu lidí zaujmout už prostě jen tím, že v něm nešlo o žádné velké drama. Nicméně v druhém díle autor násilně ukončil dějovou linii, o které jsem si myslel, že bude v komiksu tou hlavní. A třetí díl pouze popisuje pozadí jedné z postav, ale nenaznačuje, jakým směrem by se komiks mohl dále ubírat. Otázkou je, ví to vůbec sám autor?
* * *
Na začátku recenze vždy rád shrnu příběh komiksu svými vlastními slovy, tedy vyjádřím, jak jsem si příběh komiksu zapamatoval já osobně. Tady budu mít ale trochu obtíže. Děj začíná úvodem do absurdníha paralérního světa Gothicu, ve kterém je hlavní postavou nejprve starosta (zavražděn zdánlivě bez důvodu), poté Ab a nakonec si hlavní roli přehazují Ab se Sanni během jejich útěku z vězení. V tuto chvíli se zdají být důležité dvě věci - starostkou ve městě je nyní dvojče Sanni, Gabriela a Gabriela zároveň zakázala Abovi jeho živnost.
Dějovou linii posunují cíle těchto dvou postav, tedy až do chvíle kdy je polovina z nich mrtvá.Touha po znovuzískání práva na prodej tabáku a touha po pomstě jsou ústředními motivy tohoto komiksu a zdá se, že se kolem nich bude druhý díl točit. Tedy až do doby, kdy Sanni podlehne své nenávisti (pravděpodobně hlavně kvůli tabáku) a Aba zabije. No a v této chvíli nevím, co mám od zbytku komiksu čekat, protože třetí díl pouze vrhá světlo na minulost Sanni a její vztah s Gabrielou. Jak tedy bude příběh pokračovat? Bude hlavně sledovat souboj mezi Sanni a Gabrielou? Nebo v něm bude ještě hrát nějakou větší roli tabák? To bych tedy osobně čekal, podle toho jak je komiks pojmenován. Ale já jsem zde abych hodnotil to, co mám k dizpozici, tak se do toho pojďme pustit.
* * *
Graficky se žádná revoluce nekoná, to je čtenáři zřejmé už od prvního pohledu. Přestože záhlaví působí inovatině a navozuje mysteriózní dojem, zbytek komiksu tomu příliš neodpovídá a křečovitě se drží té nejzákladnější struktury komiksů, tedy tři bubliny stejné velikosti v řadě. Je to škoda, protože pokud už autor chtěl cílit na absurditu, měla by tomu odpovídat i grafická stránka. Kdo říká, že obrázky musí být zarovnané, stejně velké a pěkně pod sebou? Proč by nemohly být trochu divočeji rozházené, různě velké (podle toho, jak si to situace žádá) a třeba proložené různými ne-screnshoty. V tomto ohledu se zde nabízí srovnání s Uprchlíkem, který je podobobně absurdní a odpovídá tomu i jeho rozložení. Je ovšem třeba najít rozumný kompromis mezi originalitou, hravostí a čitelností grafiky komiksu.
V grafice budu ještě pokračovat, ještě jsem totiž neskončil s kritikou. Screeny jsou strašně titěrné. Po takovém obrovském záhlaví jsem čekal nějaké větší obrázky, kde nebudu mít problém rozeznat, co se vlastně v dané situaci děje. Obrázky jsou nejmocnější vyjadřovací formou komiksu, a přesto mnoho autorů jejich velikost zanedbává. Klidně bych bral dva velké obrázky na jeden řádek, než tři maličké, se kterými se autor třeba nadřel, ale plody jeho práce kvůli zvolené velikosti nejdou vidět.
Názorný příklad příliš malého screenu. Na první pohled čtenáři snadno unikne, že některé mužské postavy nosí ženské hadry a že to je vlastně jedna a ta samá postava. Autor by se taky měl naučit, jak změnit velikost plátna v grafickém editoru nebo si předem jeho výšku dobře propočítat, protože občas prostě přejde na jiný poměr stran obrázků, což znamená, že jsou některé obrázky moc zploštělé a nepůsobí to dobře.
Bubliny a font použitý pro texty by si také jistě zasloužili trochu experimentace.
Bonusy k tomuto komiksu žádné nejsou a plakát spíše existuje jen proto, aby existoval. I když někoho může nalákat mysteriózní vzhled, poté ale možná bude trochu zklamán skutečným obsahem komiksu.
Teď konečně k tomu, na co autor vsází nejvíce - absurdita a příběh komiksu. Ačkoliv se v prvních dílech zdá, že komiks nebude mít žádný hlubší příběh a že autorovi jde spíše o pobavení diváka, na konci druhého a třetího dílu se už objevuje vážnější podtón, který by mohl naznačovat přicházející razantní změnu. I přesto jsme však dávce absurdity vystaveni v každém díle.
Všechny humorné komiksy v letošním ročníku mají jedno společné - žádný se nebude stoprocentně líbit všem. Vytvořit humorný komiks není vůbec tak lehké, jak vytvořit vážný komiks. Podle toho, jaké vtípky a narážky autor bude ve svém díle dělat, si také získá sympatie nebo antipatie čtenářů, jednoduše proto že ně každému sedne každý druh humoru. U humorných komiksů tedy navíc hodnotím i to, jak velký poměr zábavných/nezábavných vtípků a narážek jsem v daném díle vycítil.
Vtipné a nevtipné momenty se v tomto díle často střídaly. Zatímco mi přešlap prvního starosty u stánku se zbraněmi nebo výhodná nabídka chleba nepřišly moc vtipné, pobavila mě úcta, kterou ke starostovi měli občané města. Mimochodem, bodli toho starostu, nebo vzali palicí po hlavě?Autor tohoto komiksu vyšel poměrně se ctí. Přestože mně osobně místy humor přišel až moc nucený, jinde jsem se pousmál nebo ocenil nenápadnou nerážku na skutečný svět. Uvedu několik příkladů. Scéna s tančením v kotli a mimo něj mi nepřišla vtipná. Podivný zvyk strážných ano. Interakce se skřety ne (obecně, snad ještě nikdo nezpracoval humornou interakci se skřety tak, aby se mi líbila). Nenucená skrýš uprostřed skřetího tábora ano. Hledání správného tabáku ve mě budilo smísené dojmy. Nejvíce vtipu bylo dle mého v posledním díle, hlavně kvůli některým povedeným postprodukčním úpravám.
Také známo jako první fáze klinického testování nového léku.Myslím si, že autorovi nejvíce sedne ta podivná směsice vážného děje a absurdního humoru, který je nejvíce patrná ve třetím díle. Možná je to právě tím kontrastem, je to něco jako jíst sladké a slané zároveň. Třeba vážný minulost dvou nesnášejících se sester je protkána absurdními momenty, z nichž rozhodně nejpodivnější byl asistovaný porod a následný příchod sudiček. V jednom momentu mě autor nečekaně dostal - ve scéně kde Gabriela pronásleduje Sanni s mečem jsem si myslel, že ona myšlenkova bublina měla patřit ubohé sestře a ne ovci. A chtěl jsem se autorovi kvůli tomuto přešlapu zasmát. Jenže o něco později se ukázalo, že to vážně byla myšlenka ovce a že měla svůj důvod.
I ovce mají své osobní krize.V poslední části komiksu je opět zábavný kontrast mezi vnitřními démony Sanni a superovcí, která je dokáže vysvobodit z věže. Člověk prostě neví, jestli má komiks brát vážně, nebo ne. Je to takový specifický druh humoru, který asi nesedne každému, ale mně se celkem líbil.
Inu, to je asi tak vše co k tomuto komiksu chci říci. Graficky nemá sice kromě zajímavého záhlaví co nabídnout, příběhově utl hlavní dějovou linii a jen nejasně naznačil další a svým humorem asi nesedne každému. Nicméně autor vynikl svým unikátním vtipem a kombinací vážného/absurdního, který se postupně rozvíjela a je nejvíce cítit právě v posledním díle. Říkám si, co vůbec autor tímto komiksem sledoval. Chtěl nám předat nějaké poselství? Nebo si jen tak tvoří po radost, zkouší nové věci a příběh vymýšlí za pochodu? Po úvaze se spíše přikláním k druhé možnosti.
Tohle je asi nejbizarnější a nejděsivější záběr, který jsem kdy v komiksu viděl. Nicméně skládám autorovi pochvalu za snahu znázornit ve světě Gothicu děti (nebo vlastně mimina). 
